Vyberte stránku

Pro „EndGame“ tricordér jsem se rozhodl již dávno, velmi mě zaujal svým jedinečným vzhledem. Kit bez elektroniky jsem zakoupil na Roddenberry.com. Obsahuje tělo tricordéru z pěti částí, šroubky s panty, vytištěnou grafiku a tři průhledné díly (sklíčko na displej, skenovací tyčinku a červené tlačítko. Kromě toho byl součástí i certifikát.

Díly byly evidentně odlity bez vývěvy. Na částech byly patrné zbytky tmelu, kterým zamázli díry po bublinách na povrchu. Kromě toho byly části hlavního těla velmi neopracované a příliš k sobě nesedí. Je tedy nutná povrchová úprava dílů a při následném lepení i opětovné tmelení. K tricordéru mám elektroniku, která bohužel co se týče zvuků neodpovídá (ty jsou z Mark X). Nicméně je to asi lepší než drátem do oka.

Po základních povrchových úpravách, vložení magnetu a zvetšení otvorů pro LED přišlo umístění elektroniky a připájení pozitivních i negativních vodičů na panty (ty se následně opatrně přišroubují všechny stejným směrem). Nejprve jsem pomocí tavné pistole připevnil elektroniku spodní části. Potom horní skenovací běžící světlo a tři další v horní části tricordéru. U displejové části jsem ze styrenu vyřezal jakousi masku a na tu potom nalepil grafiku. Tuto část jsem opět tavnou pistolí připevnil na již přilepené sklíčko.

jako jedna z posledních částí byla instalace magnetického kontaktu. Ten je třeba umístit tak, aby magnet vnořený ve spodní části při jejím zavření kontakt rozpojil a přerušil tak obvod (tím se trirordér vypne). Po otestování elektroniky musíme přilepit k horní části její zadní polovinu. Pak maskujeme části, které nechceme zamalovat při následném barvení. K tomu použiji jako vždy airbrush pistoli.

Oříškem je nabíjení. Na napájení jsem použil dvě baterie 3,7V pro Ipod Nano 6 zapojené do série. Tento tricordér jsem viděl v mnoha variacích (ale v podstatě asi jen od dvou různých osob). Všechny však měly jedno společné a to byl nabíjecí konektor v těle tricordéru. Působil až příliš rušivě – asi jako kdybyste viděli u tricordéru či phaseru přímo ve Star Treku, že by měl v sobě zdířku pro jack konektor, odpudivé že?. Bezdrátové nabíjení je zase komplikovanější hlavně na místo, také na zahřívání a především na energetickou NEúsporu. Na horní straně tricordéru jsem tedy přeměnil dvě zlatavé kostičky, které tam opravdu být mají, na skutečné kontakty. Ty zapadnou do později vyrobené nabíječky.

A Mr. Trikordér je hotov a připraven na jeho první velké setkání s Robertem Picardem 🙂 To již proběhlo takže má na zadní straně věnování 🙂

mrtric01

mrtric02

mrtric04

mrtric05 mrtric06